Národní divadlo v Lisabonu
Lisabon, hlavní město Portugalska, nabízí mnoho zajímavého, při návštěvě Pyrenejského poloostrova by byla škoda se nevypravit kromě Španělska i sem. Kromě Vítězného oblouku, který musel být dokonce zbourán a po jisté době postaven znovu, aby se místním konečně zalíbil, je to třeba budova Národního divadla (Teatro Nacional D. Maria II.).
Tu najdete v samém centru města, na náměstí, kterému místní víceméně neřeknou jinak než prostě Rossio (oficiální název potom zní náměstí Don Pedro IV.). Národní divadlo Portugalska se nachází na místě někdejšího paláce Estaus z patnáctého století, který byl dokonce sídlem tamní inkvizice a sloužil jako dočasné bydliště četných zahraničních emisarů v portugalském království. Estaus dokonce přečkal zemětřesení v polovině 18. století, v roce 1836 ale podlehl velkému požáru. A vyvstala kardinální otázka – co jiného postavit na tomto místě?
Společenská diskuze nakonec dospěla k závěru, že jde o vhodnou lokalitu pro budovu národního divadla. Stavba začala v roce 1842 a trvala po čtyři léta, architektem byl Ital Fortunato Lodi. Budova se nese v neoklasicistním duchu, obdivovat zde můžete šestici iónských sloupů, reliéf antického boha Apollona, ale také trojúhelníkový štít u vchodu. Na jeho vrchol byla umístěna socha Gila Vicenta, dramatika z přelomu 15. a 16. století, jenž bývá považován za otce portugalské divadelní scény. Přitom právě jeho hry se dočkaly často retuše ze strany inkvizice.
Výzdoba ze strany národních umělců na sebe nenechala dlouho čekat, bohužel, stavba byla poničena při požáru v roce 1964 a nákladná rekonstrukce přišla na řadu až za dlouhých čtrnáct let. Mimochodem, oficiální název divadla připomíná královnu Marii II. Portugalskou (1819 – 1853).
10.6.2017
Mapa oblasti
Nejnovější
- Hrad Lowther aneb tohle je historie Kumbrie v celé své kráse
- Hrad Počitelj je vzpomínkou na slávu bosenského středověku
- Hrad Harlech je opevněným středověkým symbolem severního Walesu
- Zámek Clos Lucé je další francouzskou nádherou poblíž Loiry
- Katedrála v Cremoně: Klenot lombardské architektury