Kostel sv. Blažeje v Dubrovníku

Jedna z nejvýznamnějších církevních staveb ve městě Dubrovníku je zasvěcen jistému Blaisovi (latinské jméno Blasius znamená v češtině Blažej), křesťanského mučedníka, který zemřel v Sebastei (dnešní město Sivas, Turecko, tehdy součást římské provincie Arménie) v roce 316. Původně šlo o lékaře, jeho svátek se slaví třetího února – mezi jeho atributy patří biskupská berla, kniha a nemluvně, jemuž žehná. Je patronem při krčních a ušních onemocněních, pomocníkem tkalců, zedníků nebo stavitelů. Svatého Blažeje uznává jak římskokatolická, tak i pravoslavná církev.

Podle legendy byly přineseny jeho ostatky (paže a lebka) v roce 972 do Dubrovníku, aby se později tento svatý stal patronem města. V roce 1715 pak městská rada požádala benátského architekta Marina Gropelliho, aby zbudoval nový kostel na základech staré románské stavby, kterou poničilo nejprve zemětřesení v roce 1667, aby ji pak srovnal se zemí požár o necelých čtyřicet let později.

Nový kostel byl vybudován v barokním duchu, inspirací pro něj se stal kostel svatého Mauritia v italských Benátkách. Zaujme nejen skvěle vyzdobeným a pozlaceným hlavním oltářem, ale také kamenným památníkem svatého Blažeje a svatého Jeronýma, který ještě pochází ze starého kostela, pracoval na něm v 16. století jistý Nikola Lazanič, sochař z Brače.

Právě kostel svatého Blažeje je nejčastějším místem svatebních obřadů v celém Dubrovníku, díky krásnému okolí a pestré výzdobě interiéru to pak někdy vypadá, jako by se zrovna tady odehrávala královská svatba.

V Dubrovníku ale musíme zmínit i Velkou Onofrijevovu fontánu, která měla přivádět do rostoucího dalmatského města vodu a například i palác Sponza, kterému se také říká Divona, ze šestnáctého století. Bez nich prostě není návštěva Chorvatska úplná…

1.7.2017