Pražský orloj

Pražský orloj, symbol Staroměstského náměstí v centru Prahy, je jedním z nejstarších a nejznámějších funkčních astronomických hodin na světě. Tento fascinující stroj kombinuje technickou zručnost s uměleckým provedením a každý rok přiláká statisíce návštěvníků. Orloj nejen ukazuje čas, ale také polohu Slunce, Měsíce a hvězd, což z něj činí skutečný technický zázrak středověku. Navíc jeho každou hodinu ožívající apoštolové a další postavy dělají z jeho pozorování zážitek, který nesmíte vynechat při návštěvě Prahy.

Stručná historie

Orloj byl poprvé instalován na Staroměstské radnici v roce 1410 a jeho tvůrcem byl pravděpodobně hodinář Mikuláš z Kadaně, za spolupráce matematika a astronoma Jana Šindela. Ve své době šlo o technologickou inovaci, která nejen ukazovala čas, ale také astronomické jevy. Orloj prošel několika opravami a renovacemi, z nichž nejvýznamnější byla v 19. století, kdy byl doplněn o sochy apoštolů a další figurky. Dnes je Pražský orloj nejen turistickou atrakcí, ale i důležitým historickým dědictvím.

Podrobná historie orloje

Pražský orloj má více než šest století dlouhou historii, během níž se stal jedním z nejvýznamnějších symbolů nejen Prahy, ale i celého světa. Jeho příběh začíná v roce 1410, kdy byl orloj poprvé instalován na jižní stěně Staroměstské radnice. Podle historických záznamů byl jeho tvůrcem mistr Mikuláš z Kadaně, který se specializoval na výrobu hodinových mechanismů. Na návrhu astronomických funkcí orloje se významně podílel Jan Šindel, profesor astronomie na pražské univerzitě a dvorní hvězdář českého krále Václava IV. V této době bylo spojení hodinového stroje s astronomickým ukazatelem unikátním technickým počinem, který neměl v tehdejší Evropě obdoby.

V první polovině 15. století orloj ukazoval nejen hodiny a minuty, ale také tehdy velmi důležité astronomické jevy, jako fáze Měsíce a polohu Slunce vůči zvěrokruhu. Právě díky této kombinaci se stal jedním z nejpokročilejších zařízení své doby. O popularitě orloje svědčí i to, že se stal centrem zájmu mnoha vědců a badatelů. Nicméně během 15. a 16. století procházel orloj pravidelnými opravami a úpravami, které byly nezbytné kvůli tehdejší technologii a opotřebování mechanických částí.

V roce 1490 prošel orloj první velkou rekonstrukcí. Do dějin je tato oprava spjata se jménem mistra Hanuše (zmiňovaného též jako Jan Růže), hodináře, který měl na starosti vylepšení mechanismu. Podle legendy byl Hanuš tvůrcem orloje, což je však historicky nepravděpodobné. Nicméně jeho přínos k rozvoji orloje je nepopiratelný – právě v této době byl přidán mechanický pohyb kalendářní desky a byly vylepšeny astronomické funkce orloje. Na Hanuše se také váže známá, i když nepravdivá legenda o jeho oslepení, aby nemohl vytvořit podobně unikátní dílo jinde. Tato legenda nicméně přispěla k mystice a významu orloje, který byl v této době stále více vnímán nejen jako technický nástroj, ale i jako symbol pražské prestiže a inovace.

V průběhu následujících staletí orloj procházel dalšími důležitými úpravami a opravami. Jedna z významných změn proběhla v roce 1629, kdy byl do orloje integrován systém pohyblivých soch. Do hodinového stroje byly přidány figury Smrtky, Lakomce, Marnivce a Turečka, které měly symbolizovat různé aspekty lidských hříchů a slabostí. Nejvýraznějším vylepšením této éry bylo doplnění procesí dvanácti apoštolů, kteří se objevují v malých okénkách nad ciferníkem každou hodinu. Tento přídavek ještě více přispěl k popularitě orloje, protože pohybující se figury měly tehdy pro diváky fascinující a symbolický význam.

Další významná rekonstrukce proběhla v 18. století, kdy byl orloj modernizován a některé jeho části vyměněny za nové. Mechanismus hodin byl upraven, aby byl spolehlivější a méně náročný na údržbu. Zvláštní pozornost byla věnována také pohyblivým figurám, které byly částečně opraveny a některé vyměněny za nové.

V 19. století zažil orloj jednu z nejzásadnějších změn ve své historii. V roce 1865 proběhla velká renovace pod vedením architekta a malíře Josefa Mánesa, který navrhl a vytvořil novou kalendářní desku. Mánes na desce ztvárnil dvanáct znamení zvěrokruhu a alegorie jednotlivých měsíců, což orloji dodalo nové umělecké prvky. Právě tato kalendářní deska, která kombinuje prvky gotiky a renesance, se stala jedním z hlavních vizuálních lákadel orloje. V této době se také orloj začal stávat stále populárnějším mezi turisty, kteří přijížděli do Prahy obdivovat nejen jeho technickou dokonalost, ale i umělecké provedení.

Bohužel, během druhé světové války, v roce 1945, byl Pražský orloj těžce poškozen. Při ostřelování Staroměstské radnice nacistickými vojáky byl hodinový mechanismus téměř zničen a některé sochy byly nevratně poškozeny. Pražané se však rychle pustili do jeho obnovy a již v roce 1948 byl orloj znovu uveden do provozu. Tato poválečná rekonstrukce zahrnovala nejen opravu hodinového stroje, ale i restaurování poškozených soch a kalendářní desky. Dnes je orloj pečlivě udržován a pravidelně opravován, aby zůstal funkční a atraktivní pro další generace návštěvníků.

Poslední velká rekonstrukce proběhla v roce 2018, kdy byl celý mechanismus orloje rozebrán a důkladně zrenovován. Restaurátoři se při této příležitosti snažili co nejvíce přiblížit původnímu středověkému vzhledu a technologii, takže orloj dnes vypadá téměř stejně jako ve svých počátcích.

Pražský orloj je tak nejen technickým zázrakem své doby, ale také důležitým kulturním a historickým symbolem, který přežil mnoho dramatických okamžiků a stále láká tisíce turistů z celého světa.

Architektura

Pražský orloj je mistrovským dílem gotického a renesančního umění a techniky. Je rozdělen do tří hlavních částí: astronomické ciferníky, kalendářní desky a pohyblivé sošky apoštolů. Astronomický ciferník, který je nejstarší částí orloje, je složen z několika kruhů, které znázorňují různé astronomické jevy – včetně polohy Slunce, Měsíce, zvěrokruhu a času podle staročeského i moderního systému. Tento ciferník je pravým srdcem celého orloje a jeho přesnost a detailnost jsou dodnes ohromující.

Kalendářní deska, umístěná pod ciferníkem, byla navržena Josefem Mánesem v roce 1865. Znázorňuje nejen dny a měsíce, ale i znamení zvěrokruhu a symboly ročních období. Mánesova deska je považována za jedno z nejvýznamnějších uměleckých děl v rámci orloje a její detailní provedení dokládá mistrovskou zručnost českých umělců 19. století.

Další klíčovou součástí orloje jsou pohyblivé sochy, které se každou hodinu objevují na orloji. Nejznámější jsou apoštolové, kteří pochodují v oknech orloje, ale také postavy jako Smrtka, Lakomec nebo Marnivec, které představují různá lidská selhání a připomínají pomíjivost života. Tyto sochy dodávají orloji na atraktivitě a jsou jedním z hlavních důvodů, proč se lidé každou hodinu scházejí na Staroměstském náměstí, aby sledovali jejich představení.

Další zajímavosti v okolí

Staroměstská radnice – Samotná radnice, kde je orloj umístěn, je fascinující gotická stavba s bohatou historií a věží s výhledem na celé město.

Týnský chrám – Dominanta Staroměstského náměstí s impozantní gotickou architekturou a významným barokním interiérem.

Kostel svatého Mikuláše – Barokní kostel na Staroměstském náměstí s překrásnou výzdobou a významnou hudební tradicí.

Klementinum – Rozsáhlý historický komplex, který kdysi sloužil jako jezuitská univerzita, dnes domov Národní knihovny a nádherné barokní knihovny.

Karlův most – Nejstarší most v Praze spojující Staré Město s Malou Stranou, který je ozdoben třiceti sochami a nabízí malebné výhledy na Prahu.

Pražský orloj je jedinečným spojením techniky, umění a historie, které uchvacuje návštěvníky po staletí. Jeho fascinující mechanismus a pohyblivé sochy dodnes lákají turisty z celého světa. Pokud navštívíte Prahu, orloj by neměl chybět na vašem seznamu. Pro aktuální informace o otevíracích hodinách a cenách návštěvy doporučujeme navštívit oficiální web Staroměstské radnice.

 

UBYTOVÁNÍ v Praze

 

23.9.2024

Booking.com