Moskevský Kreml

Kreml patří mezi nejstarší části dnešní Moskvy, v současné době zde sídlí prezident. Mimochodem - v ruštině znamená výraz „kreml“ cosi jako městskou pevnost a v Rusku takových podobných staveb najdete vlastně hned desítky (Kazaňský Kreml aj.). Bezesporu jde o dominantu ruské metropole, jejíž stavba započala v patnáctém století. Italští architekti odvedli zajímavou práci, mísí se tu totiž hned několik různých stylů. Vnější zdi Kremlu jsou z pálených cihel a dosahují výšky až sedmnácti metrů, jsou dlouhé více než dva kilometry a navíc je tu i dvacítka věží různé velikosti. Uvnitř těchto „hradeb“ najdeme řadu sakrálních staveb. Nejvýznamnější z nich je určitě Uspenskij sobor, kde byli za imperiálních časů korunováni ruští carové.

Zmínit ale určitě musíme i Blagověščenskij sobor (tedy chrám Zvěstování Panny Marie), který se může pyšnit pozlacenými kupolemi a řekne hodně o klasické ortodoxní architektuře. Archangeliskij soubor (tedy chrám Archanděla Michaela) zase ukrývá hrobky některých vládců ruského impéria.

Naproti hlavnímu vchodu do Kremlu (Spaskaja bašna – tj. Vykupitelova věž), který se tyčí do výše jednaosmdesáti metrů, se nachází Rudé náměstí. Na něm najdete mimo jiné i chrám Vasila Blaženého, který je rovněž jedním z významných symbolů ruské historie.

Za zmínku samozřejmě stojí i některé paláce, které v rámci Kremlu najdete. Jde například i Bolšoj Kremljovskij dvorec z poloviny devatenáctého století nebo Terjemskij dvorec, kde si vládci dopřávali odpočinek od svých náročných povinností.

Zajímavé je třeba to, že Moskvu (a Kreml tedy také) neměl vůbec v lásce car Petr I. Není vůbec divu, protože zde jen o vlásek unikl pokusu o vraždu, přesídlil proto raději do nově se rodícího Petrohradu. Centrum ruského státu se pak do Kremlu vrátilo až po roce 1918. Celý komplex ale nebyl přístupný veřejnosti až do roku 1955, v roce 1990 se pak Kremlu dočkalo cti zapsání na seznam UNESCO.

18.7.2014