Palác Louvre v Paříži

Při vyslovení jména Paříž si většina z nás vybaví charakteristickou siluetu Eiffelovy věže. Nejen ta ale dělá z města na Seině pravou metropoli Francie. Čím by byla Paříž bez takového Louvru? Právě o tomto paláci, který vyrostl v samém srdci Paříže na pravém břehu Seiny, si řekneme něco víc.

Svou současnou vizáž získal palác Louvre až v šestnáctém století. Tehdy již několik staletí sloužil jako sídlo francouzských králů, u čehož zůstalo až do nástupu Ludvíka XIV. Řečený král Slunce Louvrem „pohrdl“ a vybral si tehdy nově postavený okázalejší palác ve Versailles. Historie paláce Louvru se však začala psát ještě mnohem dříve, konkrétně již přelomu dvanáctého a třináctého století.

Tehdy Louvre, sídlo vybudované pro krále Filipa II. Augusta fungoval ze všeho nejvíce jako strategické opevnění, neboť v té době stával takřka na pařížském předměstí. Díky dvěma mohutným branám v silnostěnných hradbách a donjonu uprostřed nádvoří si to mohl dovolit.

V následujících staletích doznala podoba paláce významných změn. Jak se na trůně rychle či pomaleji střídali jednotliví králové, měnil se i jejich palác. Přibývala jednotlivá křídla, za vlády Bournonů (přelom šestnáctého a sedmnáctého století) byla vystavěna Velká galerie, což z Louvru na nějakou dobu učinilo nejdelší budovu na světě a interiér postupně ozdobila pozoruhodná malířská výzdoba nejlepších dobových umělců.

Po Velké francouzské revoluci v roce 1789 přišel Louvre o svůj dosavadní status královského paláce. Dnes jsou bezmála veškeré prostory přístupné veřejnosti jako připomínka dob minulých, a především jakožto jedna nejvelkolepějších evropských (ne-li přímo světových) galerií. Najdeme tu unikátní sbírku antických i relativně moderní děl (cca do 19. století), největším tahákem ovšem nepochybně zůstává vůbec nejslavnější obraz na světě, da Vinciho Mona Lisa.

28.2.2016