Národní divadlo v Praze
Národní divadlo v Praze, majestátně se tyčící na břehu řeky Vltavy, je považováno za jeden z nejvýznamnějších symbolů české kultury a národní identity. Nachází se v srdci Prahy a jeho zlatá střecha září do všech stran, což přitahuje pozornost nejen místních obyvatel, ale také turistů z celého světa. Návštěva této budovy poskytuje jedinečný zážitek z poznání české historie, umění a architektury. Divadlo nabízí nejen divadelní představení, operu a balet, ale také okouzlující architekturu a výzdobu, která odráží bohatou kulturní historii českého národa.
Stručná historie
Historie Národního divadla začíná v polovině 19. století, kdy vzrůstala potřeba vytvořit důstojné kulturní místo pro český národ. Základní kámen divadla byl položen 16. května 1868 za obrovského nadšení veřejnosti, která vnímala stavbu divadla jako symbol národní hrdosti a odhodlání. Národní divadlo bylo slavnostně otevřeno v roce 1881, ale krátce poté ho zasáhl ničivý požár. Po rozsáhlé rekonstrukci se divadlo znovu otevřelo v roce 1883 a od té doby se stalo centrem české kultury a umění.
Podrobná historie divadla
Myšlenka na vybudování Národního divadla se zrodila v období českého národního obrození v první polovině 19. století, kdy touha po vlastním kulturním a jazykovém vyjádření stála v popředí společenského dění. Češi v té době neměli vlastní reprezentativní kulturní stánek, který by byl důstojný a odrážel národní hrdost. Vznik Národního divadla byl proto vnímán jako důležitý krok k posílení české kultury, jazyka a identity.
Na financování stavby divadla se podílely nejširší vrstvy společnosti. Byla vyhlášena veřejná sbírka, do níž přispívali obyvatelé z celého tehdejšího Českého království. Zásluhou sbírek a darů byl položen základní kámen Národního divadla 16. května 1868 za velké účasti veřejnosti, což se stalo významnou událostí českých dějin. Základní kameny pocházely z různých historických míst Čech, což mělo symbolizovat propojení celého národa.
Stavba probíhala podle návrhu architekta Josefa Zítka, jehož koncepce zahrnovala prvky neorenesance. Samotná stavba se protáhla na několik let kvůli finančním obtížím, ale zároveň se tak získal čas na pečlivé umělecké zpracování celé budovy. Slavnostní otevření divadla proběhlo 11. června 1881 uvedením Smetanovy opery „Libuše“. Tento okamžik se stal symbolem národní jednoty a kulturní emancipace. Radost však netrvala dlouho – 12. srpna téhož roku vypukl v divadle požár, který zničil velkou část budovy včetně střechy a hlediště. Oheň vypukl nešťastnou náhodou během opravy střechy, kdy došlo k vznícení dřevěné konstrukce.
Požár divadla byl pro český národ šokem, ale zároveň impulsem k novému vzedmutí národního ducha. Okamžitě byla vyhlášena další sbírka na rekonstrukci divadla a do kampaně se zapojily všechny vrstvy společnosti. Tato vlna solidarity umožnila v krátké době získat dostatečné finanční prostředky, což odráželo pevné odhodlání a hrdost českého národa na své kulturní dědictví. Rekonstrukcí byl pověřen architekt Josef Schulz, který navázal na původní Zítkův návrh, ale přidal i některé své úpravy, aby divadlo více odpovídalo tehdejším moderním požadavkům.
Znovuotevření divadla se uskutečnilo 18. listopadu 1883 opět za přítomnosti široké veřejnosti a s uvedením Smetanovy opery „Libuše“, která byla napsána speciálně pro tuto příležitost. Tato událost posílila symboliku Národního divadla jako stánku české kultury a národního sebevědomí.
V průběhu 20. století prošlo divadlo několika dalšími úpravami a rekonstrukcemi. V období první republiky a později po druhé světové válce se kladl důraz na zachování a obnovu jeho původní krásy. Nejrozsáhlejší rekonstrukce proběhla v letech 1977–1983. Při této příležitosti byly provedeny důkladné restaurátorské práce na interiéru i exteriéru budovy, včetně obnovy fresek, zlacených dekorací a sochařských prvků. Během této rekonstrukce byla také postavena moderní přístavba Nové scény, která přinesla divadlu nové možnosti a rozšířila jeho umělecké aktivity.
Díky péči o tuto památku si Národní divadlo dodnes uchovalo svůj historický a kulturní význam a zůstává živým centrem českého uměleckého života.
Architektura
Národní divadlo v Praze je ukázkou neorenesanční architektury s výraznými prvky české národní identity. Autorem původního návrhu byl architekt Josef Zítek, který navrhl divadlo jako monumentální stavbu s bohatou výzdobou. Budova má výraznou zlatou střechu, která je jedním z jejích nejznámějších znaků, a podtrhuje její slavnostní a vznešený charakter.
Fasáda budovy je zdobena sochařskými díly, reliéfy a freskami od předních českých umělců 19. století, jako byli Josef Václav Myslbek, Mikoláš Aleš či František Ženíšek. Výraznými prvky jsou také alegorické sochy na atice budovy, které představují umění a vlastenectví. Interiér Národního divadla je stejně velkolepý jako jeho exteriér. Ve vstupní hale a na schodištích jsou k vidění fresky a malby s národními motivy, které zdůrazňují bohatou českou historii a kulturu. Hlavní sál, tzv. hlediště, je vyzdoben v duchu neorenesance s bohatými dekoracemi, zlacením a červeným sametem. Na stropě hlediště se nachází úchvatná freska „Hudba“ od Františka Ženíška.
V rámci rekonstrukce v 80. letech 20. století byla také vybudována moderní přístavba známá jako Nová scéna, která rozšiřuje možnosti divadla a přidává mu moderní architektonický rozměr.
Další zajímavosti v okolí
Tančící dům – Moderní architektonický skvost na nábřeží Vltavy, který přináší neotřelý kontrast k historické zástavbě Prahy.
Karlův most – Jeden z nejstarších mostů v Evropě, který spojuje Staré Město s Malou Stranou. Most je lemován sochami světců a nabízí nádherný výhled na Pražský hrad.
Pražský orloj – Slavný staroměstský orloj na věži Staroměstské radnice, který každou celou hodinu přiláká množství turistů, aby obdivovali průvod apoštolů.
Pražský hrad – Největší hradní komplex na světě a symbol české státnosti. Nachází se zde Katedrála sv. Víta, Starý královský palác a další historicky významné stavby.
Národní muzeum – Monumentální budova na Václavském náměstí s rozsáhlými sbírkami přírodovědných a historických exponátů.
Národní divadlo v Praze je nejen skvostem české architektury, ale také místem, kde se po více než 140 let odehrává bohatý kulturní život. Navštívit tuto budovu znamená dotknout se historie českého národa a nechat se unést nádherou divadelního umění. Chcete-li získat více informací o aktuálním programu či vstupném, navštivte oficiální stránky Národního divadla.
UBYTOVÁNÍ v Praze
17.9.2024
Booking.comAktuální počasí v destinaci
|
4,6°C
|
Předpověď počasí |
Mapa oblasti
Nejnovější
- Hrad Harlech je opevněným středověkým symbolem severního Walesu
- Zámek Clos Lucé je další francouzskou nádherou poblíž Loiry
- Katedrála v Cremoně: Klenot lombardské architektury
- Hrad Carew v sobě ukrývá i malou špetku velšské romantiky
- Historické centrum slavného města aneb Masarykovo náměstí ve Znojmě